Tento český katolický duchovní, historik a vlastivědný badatel skončil svou zajímavou životní pouť před 320 lety 28. listopadu 1688, jako sedmašedesátiletý v Praze. Narodil se 3. prosince 1621 v Hradci Králové. Pocházel z rodu drobné katolické šlechty spjaté s městským prostředím (Balbínové z Vorličné). Byl členem jezuitského řádu. Filozofii a teologii studoval v pražské koleji Klementinu. Po kněžském vysvěcení, v roce 1649, byl vyslán jako misionář do severovýchodních Čech. Fungoval vlastně od počátku nejen jako kazatel, ale hlavně jako učitel. Postupně učil v řádových kolejích v Kladsku, Praze, Brně a Jindřichově Hradci. Zajímal se o historii a přírodu. Studoval proto materiály v tamních knihovnách a archivech. Svá zjištění sepisoval a tím se často dostával se do konfliktů s úředními místy, mnohé (vlastně většina) jeho spisy byly cenzurovány. Bez ohledu na nepřátele se díky vlivným ochráncům stal v roce 1661 oficiálním historikem české řádové provincie. Působil v Jičíně, Klatovech a Českém Krumlově, v Klatovech a Opavě. Nevyhnul se nicméně dalším konfliktům s císařskými úředníky.