Hodnocení kvality šperkových výbrusů

Podstatnou součástí činnosti gemologa je, nejen určení příslušné hmoty, ale i kvalitativní hodnocení vybroušených ozdobných kamenů ve špercích i všech dalších výrobcích. Nestačí pouhé mineralogické vzdělání. Seznámit se s technologií broušení, druhy výbrusů a hodnocením jejich kvality je pro gemology nutností. Někdy se na to zapomíná a to je chyba.
Výbrusy používané ve šperkové výrobě představují několik základních skupin lišících se výrobními postupy i tvarem výsledného šperkového kamene, které se postupně vyvíjely. Se všemi se setkáváme dodnes i když význam mají některé menší než dříve.

Nejstarším postupem opracování šperkových kamenů je tamblerování (tromlování), jehož výsledkem jsou vyleštěné ohlazené valounky, tak jak se s nimi setkáváme v nejstarších špercích a korunovačních klenotech. Postup je jednoduchý, úlomky se opakovaně vloží, společně s vodou a postupně se zjemňující brusnou hmotou, nakonec s leštícím práškem, do otáčejícího se bubnu, ve kterém se postupně obrušují, hladí a leští.
Následuje tzv. hladké broušení kabašonů, při kterém dostává opracovávaný materiál požadovanou velikost i tvar s tím, že hlavní částí výbrusu je zaoblená vyleštěná plocha. Kabašony v průběhu dějin nahradily ve špercích starší tamblerované kameny. Jejich obliba je trvalá a to hlavně u kamenů sytě zbarvených, nebo zcela neprůhledných.
S rozvojem výrobní technologie a znalostí fyziky, hlavně optiky, se ve středověku přistoupilo k tabulkovému tzv. fasetovému broušení. Nejprve to byly jen dvě protilehlé plošky, během času ale začaly být fasety řazeny do pravidelných linií a objevily se klasické výbrusy. Nejstaršími byly routy, nejkrásnějšími pak briliantové výbrusy. Došlo také k rozdělení fasetového broušení do dvou skupin. Zvláštní technologii vyžaduje diamant. Každá ploška se brousí a poté hned i leští. Ostatní měkčí kameny se zpracovávají tak, že se odbrušují celé linie faset na horní části výbrusu, pavilonu, celý vršek se poté vyleští a podobně se pokračuje na části spodní.
Je logické, že kvalitativní parametry pro jednotlivé druhy výbrusů a konec konců i materiály, budou odlišné. Vychází se ze vzácnosti opracovaného materiálu a přesnosti metody broušení. Zatím co v nejstarších výrobcích, třeba již zmiňovaných korunovačních klenotech, hrála hlavní roli velikost valounků a celková estetická hodnota, dnes jsou požadavky kladené na kameny pro klenotnickou výrobu velice přísné. Kvalita výbrusů je nejpodrobněji a nejpřísněji rozpracována pro fasetově broušené diamanty. Hodnotit ostatní transparentní kameny lze podobným způsobem. Kriteria jsou o něco mírnější. Při charakteristice hodnocení kvality začneme tedy diamantem, a skončíme kameny tamblerovanými. Budeme tedy postupovat opačně než jak šel dějinný vývoj broušení šperkových kamenů. Nejprve ale pár obecných slov o kvalitě šperkových kamenů. Jde totiž o komplex vlastností tvořený:
vnitřní čistotou a barevností broušeného materiálu
celkovou hmotností, nebo ve speciálních případech (opály) velikostí
přesností výbrusu, případně vadami vzniklými používáním
U těch nejdražších materiálů je vzájemný poměr podílu jednotlivých vlastností na celkové hodnotě vybroušeného kamene zhruba 60 - 50 : 30 : 10 – 20.
Vnitřní čistota je většinou dána minimálním zastoupením, nebo nepřítomností uzavřenin, ve specifických případech (sagenit, nebo aventurin) jejich rovnoměrným rozložením v hostitelském materiálu. Barevnost je hodnocena jako barva s jejím odstínem a sytostí, dále pak jde o rovnoměrnost zabarvení, jak se nám jeví přes tabulku výbrusu. Rovnoměrnost zabarvení může ovlivnit vlastní orientace kamene při broušení. Pomáhají zde optické vlastnosti. U ametystů, které bývají často zbarveny zonálně nebo nepravidelně, stačí když nejintensivněji zbarvená partie tvoří špičku spodku výbrusu. Výbrus se pak jeví jako homogenně probarvený a navíc je zabarvení zdánlivě sytější.
Celková hmotnost se na hodnotě podílí logicky, čím je kámen větší a tudíž i těžší, tím je obecně dražší a to i v tom případě, že tzv. karátová hodnota většího kamene (bývá tomu u záhněd, citrínů a křišťálů) je menší než kamene menšího.
Přesnost výbrusu záleží na správně zvolených úhlech faset vršku a spodku, dále na tom, zda shodné fasety jsou stejně velké a styk jednotlivých faset je správný. Zda je obrysový tvar výbrusu symetrický. K poškození hran vydrolením může dojít i při broušení, častější je to ale užíváním. Zvlášť u méně tvrdých materiálů mohou být fasety poškrábané, hrany zaoblené či vydrolené. K poškození kamene může někdy dojít i nevhodnou prací zlatníka při jeho zasazování, případně z důvodu vnitřního pnutí dodatečně. Většinou jde o drobné praskliny u rundysty, ale poškození může být i větší.

Kvalita diamantových výbrusů
Jak již bylo uvedeno, hodnocení kvality diamantových výbrusů je propracováno bezesporu nejpodrobněji. Zásluhu na tom má jednotný trh řízený od počátku od těžby přes zpracování až po obchod společností De Beers. Z diamantů se časem stal standardní hodnotový produkt. Existují tzv. investiční diamanty, které jsou bezesporu objemově nejmenší, i v bankovním sektoru vysoce hodnocenou, komoditou.
Oceňováním diamantů, přírodních i vybroušených, se zabývají jednotliví znalci i specializované laboratoře. Postupy hodnocení jsou na celém světě jednotné. Jejich základem je stanovení čtyř základních vlastností – jedná se o hmotnost, barvu, čistotu a kvalitu výbrusu. V angličtině začínají všechny tyto vlastnosti od C a proto se někdy mluví o čtyřech C (carat = hmotnost, colour = barva, clarity = čistota a cut = výbrus). Existuje řada příruček, dostupná je např. publikace Diamant a jeho oceňování (nakl. DRAHOKAM Turnovec 1995), kterou zájemcům můžeme doporučit:
Hmotnost – u volných kamenů se zjistí na přesných analytických vahách. U zasazených se používají různá pomocná měřítka a tabulky pro co nejpřesnější odhad. Hmotnost lze také s dostatečnou přesností vypočítat na základě změřených rozměrových parametrů.
Barva – základní škála barev čirých kamenů je uváděna ve stupních od nejčistší bílé po žlutou. Kromě čirých existují i diamanty barevné – červené, zelené, modré – jsou vzácnější a hodnotí se samostatně. Barevné odstíny se určují při denním světle na ultrabílém papíře. Existují i porovnávací barevné stupnice.
Čistota – stanovuje se při desetinásobném zvětšení a prohlížení kamene přes tabulku. Zjišťuje se zastoupení všech typů cizorodých uzavřenin. Nejčastější je grafit, objevují se ale i další minerální fáze (jako třeba zirkon), nebo uzavřeniny plynokapalné. Klasifikace na druh uzavřenin nebere zřetel.
Výbrus – u diamantu ovlivňuje kvalita výbrusu celkovou hodnotu kamene výrazněji než je tomu u ostatních šperkových kamenů. Je to dáno obtížností broušení, diamant opracováváme vzhledem k jeho tvrdosti zase jen diamantem a jak již bylo uvedeno, každá faseta se brousí a leští samostatně což je náročné na celkovou přesnost. Navíc po počátečním empirickém vývoji briliantových výbrusů bylo provedeno mnoho optických výpočtů a tak jsou definovány rozměry a úhly umožňující dosáhnout maximální optický efekt, jde o tzv. proporce.
Kromě proporcí se sledují všechny nepřesnosti. Základní jsou špatná vazba faset, nedokonalá symetrie, příliš široký, nebo naopak nožově tenký rundysek. K dalším patří ještě nedokonale proleštěné, případně poškrábané fasety, a asymetrický tvar obrysu.

Kvalita ostatních fasetových výbrusů
Při posuzování lze vycházet z podobných parametrů jako u diamantu. Jasná je hmotnost. Barevnost se zatím ještě posuzuje individuálně, i když pro ty nejdražší kameny (rubíny, safíry, smaragdy, alexandrit) existují standardy barev i jejich sytosti.
Čistota má výjimky o kterých jsme se již obecně zmínili, jsou-li inkluze charakteristickou součástí příslušné suroviny. Oproti diamantu vystačíme u fasetově broušených transparentních kamenů jen s třístupňovým hodnocením:
čistý kámen (pure)
drobné uzavřeniny které nejsou vidět při pohledu shora přes tabulku
uzavřeniny pozorovatelné přes tabulku, případně pronikající na povrch
U fasetově broušených kamenů opakních (pyrit atp.) sledujeme zda jsou fasety neporušené, protože případné uzavřeniny, či praskliny pronikají na povrch. Kameny jsou buď dokonalé, nebo s defekty na fasetách vršku (špatné), nebo spodku (ještě vyhovující).
Výbrus – u transparentních kamenů, a konec konců i těch neprůsvitných, existují dnes tři rozdílné přístupy k jejich broušení. Každý vede k jiným výsledkům a je třeba jej i jinak hodnotit.
Tradicionalistický je geometricky srovnatelný s broušením diamantů, jde o klasické výbrusy kulaté i tvarové (ovály, pantlochy, tuporohy atd.). Zde stejně jako u diamantů jsou důležité proporce. Správně vybroušený kámen má vhodně zvolené úhly základních faset, je symetrický. Fasety mají správnou velikost a dokonalé styčné hrany i rohy. Nejsou poškrábané při leštění. Při pohledu přes horní tabulku nedochází k žádným optickým anomáliím, světelné paprsky se třpytí ve všech horních fasetách a na celé ploše. Dnes se řada tradičních výbrusů ze syntetických, ale i přírodních materiálů, zhotovuje na méně nebo více mechanizovaných strojích. Ručně se brousí jen kameny větší a suroviny výrazně drahé.
Prostorově geometrický – zde jde o objekty splňující prostorovou představu výtvarníka. Nemusí být symetrické a můžeme setkat i s nežádoucími optickými defekty. Hodnotit lze kromě tvarového efektu jen kvalitu vyleštěných ploch a jejich vzájemných hran.
Netradiční – označovaný také jako fantazijní. Pro tyto výbrusy jsou charakteristické geometrické kompozice členící plochu kamene. Symetrie v uspořádání faset ustupuje do pozadí. Využívat lze i efektu střídání plošek leštěných s matovými. Jde o ruční broušení umožňující řadu alternativních úprav. Může docházet k zajímavým optickým efektům. Na hranici mezi broušením a rytím jsou některé typy označované jako „moderní výbrusy“. Setkáváme se s nimi v posledních desetiletích. Jde o nápady německých, amerických a českých brusičů výtvarníků. Klasické broušení je kombinováno šlégrováním (rytím do kamene). K optickému zvýraznění kamene je využíváno efektu, který vzniká lomem světla na zářezech ve spodní, případně horní části kamene. Tímto způsobem lze využít i surovinu s četnějšími defekty a dokonale jí zhodnotit. Posuzování kvality je v těchto případech individuální. Sledovat standardně můžeme pouze proleštění faset a nepoškozenost hran a rohů.

Kvalita kabašonů
Platí podobné parametry jako u předchozích výbrusů. Opět se sleduje hmotnost, čistota, barevnost a vlastní výbrus. Vzhledem k tomu, že značná část kabašonů je z materiálů neprůhledných či poloprůhledných se zajímavou barevností či kresbou, nebo s optickými efekty (hvězdový efekt rubínů a safírů, tygří oko, sokolí oko, atd.) sledujeme jak brusič podřídil kámen barevné kresbě či optickému efektu. Co se přesnosti a kvality ploch i hran týče, sledujeme totéž co u kamenů fasetovaných. U nejdražších surovin záleží i na správnosti optické orientace výbrusu (výbrusy hvězdových safírů a rubínů, či drahých opálů).

Kvalita tamblerovaných kamenů
Kameny zpracované v tromlovacích bubnech jsou dnes využívány v podstatě jen pro kamenou bižuterii a nejlevnější stříbrné šperky. Požadavky na kvalitu jsou proto také výrazněji nižší než u kamenů popisovaných výše. Nicméně by měly být dokonale proleštěny po celé ploše, neměly by obsahovat otevřené trhliny, a to bez ohledu na velikost. Ve světě se v bubnech leští i některé kabašony a plastické výbrusy. Materiál se kterým se občas setkáváme na tuzemských burzách, i v prodejnách, bývá často druhořadé kvality. Odpovídá tomu i jeho hodnota. Hodnotu dodává tamblerovaným úlomkům hlavně druh opracovávané suroviny a jeho homogenita. Případné praskliny či jiné vady, snižující hodnotu, jsou na naleštěném obvodu valounků velmi dobře patrny.