Granáty - průmyslová surovina

Mnohé drahé kameny nabízejí v dnešní době velké možnosti jako speciální technické materiály. Praktický význam spočívá především v jejich mimořádných vlastnostech. V mnoha případech skutečně platí, že ty vlastnosti, které z nerostu učinily drahý kámen, umožňují také jeho technické využití. Můžeme jmenovat přírodní diamanty používané pro broušení, leštění nebo k výrobě břitů obráběcích nástrojů, nebo olivíny jako hlavní složku některých hořečnatých žárovzdorných materiálů.Rovněž granáty mají průmyslový význam.

Pro svou tvrdost, způsob lomu a charakteristickou křehkost jsou vhodným brusivem pro některé operace. Významné je i to, že mají stejné fyzikální vlastnosti ve všech směrech a nejsou štěpné. Během drcení se lámou na ostrohranné úlomky až střepy. K takovémuto drcení dochází i během broušení, což je výhodné jako samoostření brusných břitů při opracovávání povrchu měkkých a středně tvrdých materiálů (hlavně dřeva, skla a umělých hmot). Během obrábění povrchu nedochází k přehřívání a "spálení".
Granátová drť se používá buď pro volné broušení, nebo se z ní vyrábějí brusné kotouče s bakelitovou a pryskyřičnou vazbou, brusná plátna a papíry. Z jemně drcených granátů se vyrábějí lapovací a leštící pasty. Lapování je jemná povrchová úprava, označovaná někdy též jako hlazení. Při obrábění kovů, např opracování vnitřní části válců výbušných motorů, bývá lapování konečnou operací. Volné brusivo se nejčastěji používá pro opracování umělých hmot, brusné kotouče pro sklo, dřevo a umělé hmoty, brusná plátna a papíry hlavně pro dokončování povrchu nábytkářských výrobků a konečně lapovací a leštící pasty mají význam při opracování povrchů zrcadlových skel a specielních čoček pro optické přístroje počínaje fotoaparáty a konče dalekohledy a mikroskopy.
Granátová zrna jsou vhodná pro otryskávání, jsou zhruba třikrát až čtyřikrát účinnější než křemenný písek. Otryskávání je vlastně specifickou brusnou operací. Tryskou jsou granátová zrna pod velkým tlakem vzduchu vrhána proti obráběnému předmětu. Tímto způsobem se matuje sklo, upravují keramické a plechové povrchy, nebo kovové odlitky, ale lze jím vytvarovat i plastické objekty ze skla, keramiky, nebo přírodního kamene.
Otryskávání bylo původem metody dělení materiálů (kovových i nekovových) abrazivním vysokotlakým vodním paprskem. Granátové brusivo je hnáno pod vysokým tlakem vodou proti materiálu který chceme rozdělit. Proud vody s brusivem jej velice rychle a zároveň i velmi přesně rozřízne. Jde o progresivní metodu, jejíž využití se postupně zvyšuje.
Větší granátová drť se uplatňuje při protismykové úpravě povrchu přechodů na živičných vozovkách, nebo se s úspěchem používá ke zpevnění svrchní vrstvy dlaždic a schodů u silně frekventovaných prostor, jako jsou obchodní domy, kina, haly divadel, nádražní a letištní prostory. S takovýmto využitím granátové suroviny se setkáváme hlavně v severských evropských zemích a ve Spojených státech amerických.
Granáty se také uplatňují jako součásti mechanických filtrů vody i řady chemických roztoků. Drcením z nich lze snadno připravit požadovanou zrnitostní skladbu. Hlavní výhodou je mnohem jednodušší recyklace než u křemenného písku. Chceme-li se zbavit organických nečistot, musíme náplň filtru přežíhat, aby se usazené organické látky spálily. Zatímco při vypalování organických nečistot u křemenného písku dochází k praskání zrn a změně zrnitosti, granátové filtrační medium se vůbec nemění. Také objem granátů stačí menší než u písku. Není divu, že se granát uplatňuje zvláště u mobilních filtrů v USA, Japonsku a Austrálii. Z tohoto hlediska jsou granáty ve světovém měřítku dosud ne zcela doceněnou surovinou.
Jako brusivo jsou využívány na řadě míst, kde se nalézají v dobyvatelném množství. Příkladem může být Sýrie, kde je granát běžným brusivem, a při tom výrazně levnějším než dovážené brusivo z umělých korundů, nebo karbidu křemíku.
První průmyslová těžba byla zahájena již v roce 1878 na ložisku Barton Mines v USA právě pro brusné účely. V porovnání s jinými nerostnými surovinami, není ve světě mnoho těžených granátových ložisek. Granáty jsou v přírodě poměrně běžnými nerosty, ale zastoupeny jsou většinou jen v podřadném množství a proto těžitelné akumulace jsou vzácné.
Významnější světová ložiska jsou většinou almandinová, i když pro praktické průmyslové využití by byly vhodné všechny druhy granátů. Ve Skotsku se těží almandin z granátových svorů u Pitlochry. V Rusku je ložisko Isilskoje na Urale a Torbestrov v Karelii. Těžba granátů je zmiňována ještě z Číny, Kanady, Pakistánu, Srí Lanky, Španělska, Argentiny, Madagaskaru, Kuby (naleziště La Belleza s almandinem a Arimao s andraditem), Zimbabwe, Jihoafrické republiky a z Itálie (kde je almandin v eklogitech u Janova). Z plážových písků se těží granáty společně s ostatními těžkými minerály jako jsou rutil, ilmenit a zirkon v Austrálii (Port Gregory, Záp. Austrálie), dále v Indii (Manavalakurichi, Tamil Nadu, Chavara a Kerala).
V Čechách, ani na Slovensku, pomíjíme-li ovšem dobývání šperkových pyropů v Českém středohoří, s výjimkou krátkodobé lomové těžby granátovců ze skarnu u Pernštejna, se granáty pro průmyslové využití dosud netěžily. Pokud se granátové brusivo ve sklářství, nebo nábytkářském průkumyslu používá, pochází z dovozu.