Plastické vybrušování

Pod pojmem plastické vybrušování lze zahrnout velmi širokou škálu výrobků z nejrůznějších přírodních materiálů od minerálů a hornin přes schránky měkkýšů a kosti po ušlechtilé dřevo. Materiál je odbrušován převážně čelem brusného kotouče. Při broušení se na obrobku vytvářejí zapuklé (konkávní) plochy.
K plastickému vybrušování, označovanému též jako šlégrování, patří drobné plastiky biomorfní, zoomorfní, či antropogenní a pak tzv. galanterní předměty (vázičky, těžítka, svícny atd.).

Použití měkčích materiálů jako jsou onyxové mramory, vápence, hadce a další horniny, umožňuje realizovat i práce větších rozměrů, případně kompletování celých souborů. V minulosti byly oblíbeny zvláště psací soupravy, šachovnice s figurkami, či soupravy pohárů.
Bez ohledu na druh opracovávaného materiálu i na výsledný produkt lze při plastickém vybrušování vymezit následující výrobní operace:
1) výběr materiálu a jeho příprava
2) hrubé broušení
3) tvarové broušení
4) jemné broušení (úprava detailů)
5) hlazení
6) leštění a konzervace
Ad 1) Výběr materiálu a jeho příprava - jde o důležitou operaci, protože špatnou volbou můžeme znehodnotit celou práci. Předpokládá se nejen důkladná znalost fyzikálních vlastností zvolené suroviny, ale i estetické cítění. Přísnější kriteria jsou u surovin transparentních a materiálů štěpných, nebo odlučných. Tam musíme vybírat jen kusy zcela zdravé, bez trhlin a pórů. Materiály nepravidelně zabarvené je třeba orientovat tak, aby kresba zvýrazňovala výslednou plastiku.
Na vybrané surovině si mastnou křídou označíme přebytečné a kazové partie. vždy počítáme s určitou rezervou, aby nám vznikl dostatečně velký výřezek. Přebytečné části odřežeme diamantovou pilkou (pokud jde o materiály tvrdé), nebo rozbrušovacím SiC kotoučem (měkčí mramory a hadce). V případě zpracování kvalitnějších surovin kombinujeme odřezávání s odbrušováním tak, aby byly ztráty co nejmenší.
Ad 2) Hrubé broušení - u převážné většiny výrobků se nejprve zabrušuje podstava. Provádí se to na horizontálních litinových kotoučích (na strojích typu Körger) volným brusivem. Vzhledem k podstavě provádíme základní prostorovou orientaci výbrusu.
Na horizontálních kotoučích lze volným brusivem odbrousit i další větší plochy a otupit hrany. U části výrobků (galanterní výbrusy) lze tímto způsobem dát surovině základní tvar (vázičky atd.). Další hrubé broušení plastických tvarů se realizuje na bruskách s vertikálně upnutými kotouči. Odbrušujeme vždy čelem kotouče. Podle druhu požadovaného výbrusu lze využít některého ze strojů:
a) hodinářský soustruh (kamenářský rytecký strojek)
b) sklářský rytecký strojek
c) sklářský kuličský stroj (hovorově šlégrovačka)
d) soustruh
Při broušení postupujeme tak, že nejprve používáme kotouče o větším průměru a postupně přecházíme na průměry menší. Využívají se diamantové kotouče o zrnitosti 100/125. Pracují podstatně razantněji než kotouče korundové. Dosáhneme s nimi větší přesnost a jemnější povrch.
Měkké materiály je možno soustružit klasickým způsobem, tj. upnutá, hrubě tvarovaná surovina se otáčí, zatím co nástroj z tvrdokovu zůstává stabilní. Soustružení je specifickou operací pro výrobu některých galanterních výrobků (vázičky atd.).

Ad 3 - Tvarové broušení - bezprostředně navazuje na hrubé obrušování. Hranice mezi oběma operacemi je umělá, protože jde o postupný přechod. obecně se pracuje s kotouči menšího průměru s jemnějším brusivem (u SiC to je zrnitost 10 - 3, u diakotoučů 320 - 400). Cílem je dosáhnout přesný tvar výrobků a co nejmenší drsnost povrchu. Pro značnou část výrobků jde o konečnou operaci, po které následuje přímo leštění.
Ad 4 - Jemné broušení (úprava detailů) - vyžadují pouze některé výrobky, vesměs z tvrdších materiálů. Povrch získaný tvarovým broušením zjemníme a vyhladíme korundovými kotouči. Teprve potom přistupujeme ke znázornění detailů jako jsou rysy obličeje, oči, vousy, záhyby kůže u zvířat, žilkování listů atp.. Pro broušení detailů požíváme rytecký strojek.
Ad 5 - Hlazení - používá se volných brusných zrn 6 až M 15, převážně jde o SiC, užívá se i korund a karbid boru. Brusné nástroje s keramickým či pryskyřičným pojivem se používají jen výjimečně. Při hlazení odstraňujeme z povrchu všechny rýhy a nerovnosti. Po hlazení se plochy jeví jako hedvábně matné, tento vzhled označujeme jako podlesk.
Ad 6 - Leštění a konzervace - dodává výrobku jeho konečnou hodnotu. Pracujeme s plstěnými leštícími kotouči. jejich hutnost volíme podle charakteru leštěného materiálu. Kotouče postupně potíráme suspenzí leštícího prášku. Při horizontálním leštění rovinných ploch můžeme použít kromě plstěných podložek i optickou smůlu, topolové dřevo, nebo tkaniny na bázi polyuretanu. Jako leštivo se nejčastěji využívají prášky oxidu ceričitého od různých výrobců (Cerox, Opalin, Tecepol, Poliert). Jen mramory a vápence leštíme triplem. Porézní křemenné částice se sytí kyselinou sírovou, nebo šťavelanem amonným. Využívá se tak kombinovaného chemicko-mechanického leštění. Při dodržení opatrnosti lze dosáhnout poměrně rychle vysokého lesku. Pro další měkké materiály (např. hadec) potřebyjeme pro dokonalé vyleštění diamantové leštící pasty (zrnění 5/3 nebo 3/0). Pastase vtírá do plstěných kotoučů.
Po vyleštění výrobek důkladně omyjeme tekoucí vodou, výrobky leštěné diamantovou pastou před tím ještě v technickém benzínu. Hotový výrobek, pokud to použitá surovina dovoluje, přetřeme řídkým olejem, nebo což je ještě výhodnější, rozpuštěným parafínem. Potom ponecháme výrobek několik hodin v klidu, Později jej přeleštíme hadříkem nebo kůží. U výrobků které jsou určeny k pokládání na nábytek, podlepujeme podstavu tenkou vrstvou plsti, abychom zabránili poškození podložního skla nebo dřeva.